Historie Prštic

Název obce pochází pravděpodobně z osobního jména Pršek. Nejstarší písemný záznam o Pršticích (Pirschicz) se datuje rokem 1289 a byla jím tzv. „Rudíkovská listina“ sepsaná v oslavanském klášteře. Na prštickém katastru jsou hojné prehistorické nálezy sídlištních objektů, kosterních pozůstatků, nástrojů a koster neolitických lidí a lidu z doby bronzové. Při kopání většího z železničních tunelů na prštickém katastru (kolem r.1870) byl nalezen mamutí kel a stolička (nyní muzeum rajhradského kláštera).V trati „Za humny“ byly nalezeny kamenné mlaty, sekyrky, kladívka aj..

Dnešní vesnice byla od svého počátku v držení drobné místní šlechty – rodem Nižatů, který zde vystavěl a užíval tvrz. Tato tvrz byla příbytkem dalších majitelů – vladyků, kteří v ní sídlili po celý středověk. Měli-li statky i jinde, býval zde jejich zástupce – purkrabí. Později, staletími chátrající tvrz byla jen udržována a opravována jako bydliště správců prštického statku a skladiště hospodářství statku. Dle nepotvrzené pověsti stávalo na Horce pohanské hradisko obklopené bažinami. Ve 14. a 15. století se nacházela v prštickém katastru ves Modřičky. Obec se rozkládala pravděpodobně na severozápad od Prštic při toku Šatavy a za vpádu Albrechta Rakouského na Moravu v r. 1432 zcela zpustla. Náboženství se v Pršticích vyznávala ta, pro která byla příznačná doba, dle pravidla „čí je vláda-toho víra“. Za husitských válek převládalo husitství, později luteránství (za vlády Žabků z Limberka, Černohorských z Boskovic a Thurnů), českobratrské a římskokatolické vyznání později. Významným prštickým pánem byl Jiří Žabka z Limberka (1535 – 1552), který ve své době patřil k nejvýznačnějším moravským šlechticům – mj. získal, po zániku kounického kláštera, jeho statky od císaře Ferdinanda a stal se vlastníkem rozsáhlého panství.

V obci, jak bylo v té době obvyklé, bylo obyvatelstvo rozděleno na společenské vrstvy. Nejvýše stáli majetní sedláci, vesměs pololáníci, kteří vlastnili, kromě pololánských polí, i pole svobodná. Další skupinou byli čtvrtláníci – čtvrtkaři (vzniklí rozdělením půllánu). Následovali potom tzv. domkaři – dělníci. Domy ve vsi stávaly podél cesty, na návsi bydleli sedláci, ti ostatní, méně majetní, v trati „Na Bahně“. Do školy děti chodívaly do Tikovic (dříve Štikovic). V letech 1887 – 1906 v obci působil jako řídící učitel, spisovatel V. K. Jeřábek. Děj jeho knihy „Počestná obec Valčice“ je situován do Prštic.

Na místě dnešní sportovní haly stávaly hospodářské budovy velkostatku. Po r. 1913 byly pro zaměstnance velkostatku postaveny domky „Na Balkáně“ (dnešních Na škarpách).

Zámek

Prštická tvrz byla v 16. století, v době vlády hraběcího rodu Thurnů, přestavěna do podoby renesančního zámku. V letech 1672 – 1732 byl zámek obýván členy rodu Želeckých z Počenic. V letech 1750-1760 byl zámek barokně přestavěn. Stalo se tak za vlastnictví Dietrichsteinů, kteří si ze zámku učinili své vedlejší letní sídlo v blízkosti lesů. Znak Dietrichsteinů se dochoval na hraničníku katastru, který je dnes umístěn v prostoru nad vstupním schodištěm zámku. Před zámkem býval okrasný park s květinami a stromy, za ním rozsáhlá hospodářská zahrada. Vedle zámku stála hospodářská stavení a pivovar. V roce 1808 zámek vyhořel a po požáru byl upraven do dnešní podoby.

Později býval prštický zámek jen bydlištěm vrchnostenských úředníků a sídlem správy prštického velkostatku zřízeného po r. 1919. Od r. 1925 byl v majetku ČS státu. V r. 1947 byla budova zámku koupena obcí Prštice.

Čerpáno z materiálů:

- Prštice zámek stavebně historický průzkum (autor Jar. Sadílek), Prštice

- Příspěvek k dějinám obce (K. Páral)

- Prštice u Brna – minulost a přítomnost obce (R. Severová)

- Brněnský okres – vlastivěda moravská (F. A. Slavík)