Podle nálezů bylo u nás sídliště člověka v nejstarším neolitu - hrob nad tunelem sídliště - člověka pastevce a zemědělce, výrobce nejen pazourkových nožů, vrtáků, šipek, ale i dovedného zhotovitele kamenných sekyrek, motyk, mlatů, mlýnů apod., ale též zručného hrnčíře: nádoby s malovanou ozdobou. Zdejší krajina byla podle autentických nálezů obydlena již ve starším neolitu. I z doby bronzové zůstala památka v hrobech - za zahradami občanů, či v bažantnici. Při stavbě rolnických usedlostí přišli při kopání sklepů na hroby bojovníků z doby neolitu - 3 tisíce let před n.l.

První záznam o Pršticích - PIRSCHICZ je v zemských deskách moravských z roku 1289. U Prštic stávala ves Modřičky. Bývala statkem a sídlem vladyckým a příslušela v minulosti klášteru kounickému. Odtud pocházeli vladykové z Modřiček, o nichž jako majitelích se zmiňují Zemské desky moravské. Modřičky zpustly v 1. polovině 15. století v husitských válkách nebo za vpádu Rakušanů v roce 1432 na jižní Moravu. Nebyly obnoveny, přestože se toho kounický klášter dožadoval. Pozemky Modřiček byly připojeny k Pršticím. Stalo se tak za vlády krále Ladislava Jagelonského roku 1491. V pamětech se dále uvádějí Modřičky, jako pustá ves.

V Pršticích bývalo několik desítek lánů a půllánů. Roku 1901, když se dělil obecní les "Líchy" mezi starousedlé, rozdělily se i pozemky. Pastvin bývalo hodně. Pásly se ovce, krávy i prasata. Se zmizením posledních úhorů roku 1890 se přestalo i pást. Na stráních bývaly vinice, pěstoval se zde vičenec, vojtěška,  chřest, později cukrovka. Z lesa na "Fialské" až k budově zámku vedlo dřevěné potrubí s jediným zdrojem nezávadné vody pro kojence v celém okolí. V místech bývalého kravína byla postavena nová sportovní hala. V letech 1868 - 1870 se stavěly prštické tunely - velký a malý 321 a 87 metrů s kruhovou klenbou. Odborné tunelářské práce prováděli Italové, pomocné práce sedláci a místní nádeníci. Bezzemkům nezbývalo nic jiného, než jen práce v lese, u sedláků nebo na statku. Tuto dobu popisuje i spisovatel V.K. Jeřábek (působil v Pršticích 19 let v roli učitele) ve své knize "Počestná obec Valčice".

Výňatek: Prštice 1289 - 1989 MNV Prštice roku 1989 

V Pršticích byl odedávna samostatný vladycký statek, který se začal dělit až ve 14. století a hlavně po bitvě bělohorské mezi různé majitele původu domácího i cizího.

V roce 1289 sídlil v Pršticích vladyka Nižata z Prštic, což nasvědčuje, že prštická tvrz byla vybudována koncem 13. století. Za husitských válek byla pobořena, neboť v roce 1447 při převodu majetku na Alberta z Kojišova, je nazývána tvrzištěm. brzy však byla obnovena, protože v roce 1498 získal tvrz spolu se vsí Jan Lechvický ze Zástřizl. V letech 1555 - 1567 náležela Žabkům z Limberka a v letech 1574 - 1642 hrabatům z Thurnu. V té době byla tvrz přestavěna na renesanční zámek jednoduché obdélníkové dispozice bez zvláštní architektonické ceny. 

V roce 1732 se stal prštický statek součástí židlochovického panství a zámek přestal být panským sídlem. Sloužil pouze vrchnostenským úřadům. Jeho nynější barokní podoba je dílem Christiana Oedtla. O prštickém zámku je první zmínka uvedená v prodejní smlouvě hrabat ze Serénu. 

Po vyhoření roku 1808 mu byla dána dnešní podoba. Zámek má čtvrercové nádvoří, jehož úhlopříčky míří ke 4. světovým stranám. Kolem nádvoří je široká chodba. Přízemí budovy dostalo za fronty roku 1945 přímý zásah, a tak zámek byl ponenáhlu ve stavu zániku. Roku 1947  koupila zámek obec Prštice od Zemského výboru moravského ve stavu velmi zchátralém, protože od roku 1914 nebyl opravován. V pozdějších letech, (částečně i do dnešní doby), sloužil zámek k umístění úřadoven tehdejšího MNV (dnes Obecního úřadu), mateřské školy, pošty, ordinace lékaře, knihovny a klubovny zájmových organizací Národní fronty.

Výňatek: "Prštice 1289 - 1989"  MNV Prštice roku 1989